Svatební tradice, zvyky a pověry jsou tu už pradávna. Jistě každý z vás některé znáte. Ale kolik z nich neznáte a tušíte, proč se dodržují a co vyjadřují?
Tento článek bude o hooodně delší, než jste zvyklí, ale tradic je nemálo a ráda bych Vás seznámila se všemi, které znám, které jsem viděla, zažila nebo o nich alespoň slyšela.
Samozřejmě přidám nějaké ty fotky, aby to nebyla taková nuda :D….
Tak pojďme na to. Začneme pěkně popořádku, a to malou definicí.
- Pověra je víra v jevy nebo bytosti či nadpřirozené jevy a události, jež mají skrytý význam a podle kterých je možné předpovídat budoucnost. Jde o víru prokazatelně mylnou, neodůvodněnou, která se udržuje jako mem lidovou tradicí. Udržují se většinou na venkově, a to po mnoho staletí, ve formě přísloví, pořekadel a bájí.
- Tradice je souhrn zvyků a zvyklostí.
Všechny české svatební zvyklosti vycházejí z historických a křesťanských tradic, pojďme se tedy podívat, co některé z nich symbolizují.
– Svatební nezbytnosti a události před svatbou –
Aby mohly nějaké ty svatební tradice a zvyky vůbec proběhnout, musí tomu samozřejmě něco předcházet. Všechen ten kolotoč samozřejmě začíná žádostí o ruku a zásnubami :).
Jak jistě všichni tušíte, v minulosti bylo zvykem a také slušností, aby ženich přišel s květinami za budoucí tchýní a o ruku jejich dcery žádal otce budoucí nevěsty. V dnešní době si muži tuto cestu zkrátili, poklekají s prstýnkem a žádají o ruku rovnou svou partnerku.
Roznášení svatebních oznámení
Když už se ten kolotoč roztočí, první tradicí, která se dodržovala, bylo roznášení svatebních oznámení. Dříve toto obstarával výhradně ženich. Postupně se dvěma dalšími mládenci obcházel jednotlivé domy a zval na svatbu. Slušností bylo oznámení roznést osobně všem svým známým a sousedům v ulici, a to rovnou s výslužkou v podobě svatebních koláčků. Tato tradice se stále drží na vesnicích a v menších městech.
Při zvaní lidí na svatbu se na Chodsku nosí, že pozvaní budoucí svatebčané dávají snoubencům/ těm, co zvou na svatbu, ukrojit chleba a ten se schovává na památku, aby nebyla v domě nouze.
Svatební koláčky
Jsou jednou z nejznámějších svatebních tradic. Koláčky by podle pověry neměla péct sama nevěsta, aby neměla v manželství nouzi a zlobivé či uplakané děti. S ořechovými, makovými a tvarohovými koláčky pak snoubenci chodí po domácnostech a zvou své blízké na hostinu, jinde je zas schovávají až do výslužky.
Rozlučka se svobodou
Snad nejoblíbenější svatebním zvykem, o kterém se ani nemusím více rozepisovat, je rozlučka se svobodou! 🙂 V minulosti se jednalo o usedlejší oslavu, která probíhala v domě nevěsty a ženicha, a to v předvečer svatby. Ženichovi přátelé připíjeli ženichovi na štěstí. Účelem oslav bylo uvolnění nervozity a napětí ženicha před jeho velkým dnem.
V dnešní době, jak jistě všichni víte, probíhá rozlučka odděleně, pár dní až týdnů před svatbou, a to mimo domov.
Zkouška nevěsty a ženicha
Dříve než došlo ke svatbě, nevěsta byla vyzkoušena. V domě ženicha bylo schválně rozsypáno smetí. Když nevěsta vkročila do domu a chopila se připraveného koštěte, ukázalo se, že bude dobrou hospodyní. Pokud jej překročila, znamenalo to opak.
Aby to bylo fér, zkouškou prošel i ženich. Obdobné testování probíhalo se špalkem, sekerou a lahví vína. Podle toho, čeho se dřív chopil, se usuzovalo, jestli bude pracovitý manžel, dobrý hospodář nebo opilec.
Svatební šaty
Co se týče nevěstiných šatů. Podle tradic by ženich nevěstu ve svatebních šatech, ani samotné svatební šaty neměl spatřit dříve než při obřadu, jinak to novomanželům přinese neštěstí. Tento zvyk se často dodržuje dodnes.
Nevěsta by si šaty neměla šít sama. Podle pověry by hrozilo, že manželství dlouho nevydrží, neboť by si nevěsta cestu ke štěstí zašila. Zároveň by svatební šaty neměly být modré, zelené či fialové – přineslo by to do manželství násilí. Bílé šaty značí čistotu, nevinnost, věrnost.
Každý už jste jistě slyšel, že nevěsta by ve svůj svatební den měla mít něco nového, něco starého, něco půjčeného a něco modrého. Ale víte, proč by všechny tyto věci měla mít, co symbolizují?
- Něco nového symbolizuje nový začátek, nová etapa života. Zároveň je symbolem radosti, optimismu.
- Něco starého je symbolem zachování rodinné tradice a zanechání starého života. Starou věcí bývá rodinný šperk. Vyvarovat by se ale měla pravých perel, ty údajně přináší slzy.
- Něco půjčeného jako symbol toho, že si bude brát k srdci i rady druhých. Zapůjčená věc by měla být od šťastně provdané ženy, která tak přenese kousek svého štěstí na nevěstu. Půjčit může samozřejmě i svatební šaty.
- Modrá symbolizuje věrnost, lásku, čistotu, nevinnost a dlouhý život. Modrý často bývá podvazek nebo květina v kytici, mašlička, kapesníček,…
- Někdy se přidává ještě pátá věc, a sice něco darovaného či stříbrná mince. Mince je záštitou blahobytu.
Tento zvyk pětice nezbytností pochází ze západu a všeobecně přináší do manželství prosperitu a štěstí.
Svatební závoj
Závoj je součástí svatebních šatů už ve starověku. Podobně jako družičky nosily podobné šaty těm nevěstiným a v ruce nesly květiny, bylinky či česnek (o tom se můžete dočíst v minulém článku), závoj stejně tak měl posloužit k odehnání zlých duchů, kteří by mohly do nevěsty nosem nebo ústy vstoupit. Dnes se závoj stal pouze módním doplňkem, který může hezky doplnit především jednoduché, minimalistické střihy a typy šatů.
Pokud se pro závoj rozhodnete, myslete však na vhodnou délku (to platí i pro délku vlečky). Krásný dlouhý závoj v zámeckých prostorách či v kostele vypadají úchvatně, ale příliš dlouhý závoj či vlečka Vám může znepříjemnit celý den. Celodenní šlapání svatebních hostů, dětí i Vašeho milovaného po Vašem závoji pěkně rve vlasy, povoluje Váš účes, ztěžuje pohyb a v neposlední řadě kazí pěkně náladu.
Podvazek
Další součástí nevěstina „úboru“ je podvazek. Podvazek může být věcí půjčenou, modrou, starou či darovanou. Podvazky bývají bílé, modré či modrobílé, často mají alespoň krajku, mašličku či korálek v modré barvě. Modrý podle roucha Panny Marie – modrá symbolizuje věrnost a nevěstinu čistotu.
A na jakou nohu si podvazek dát? Žádná tradice nenařizuje, na kterou nohu patří. Většina nevěst zvolí nohu levou, neboť je blíže k srdci, Vy si však zvolte, co Vám více vyhovuje a je pohodlnější :).
Pokud si plánujete zábavu s podvazkem a chcete, aby si svůj podvazek schovat, doporučuji pořídit podvazky dva.
V rámci svatebních her často ženich svléká podvazek z nohy nevěsty, a to pomocí svých úst a zubů. Neměl by si pomáhat rukama. Následuji buď házení/střílení podvazku mezi svobodné muže (obdobně jako házení svatební kytice), případně dražba podvazku.
Pokud se podvazek hází, analogicky ke kytici – kdo podvazek chytí, do roka se ožení.
Jinou zábavou či formou, jak na svatbě vybrat peníze, je dražba podvazku.
Ženich
Na ženicha nejsou kladeny žádné extrémní nároky. Ženich by podle tradic neměl mít motýlka, aby nevěstě na poslední chvíli neuletěl. Standardem byl tedy svatební oblek a kravata. Dnes už se na tuto tradice tolik nedbá a outfity různí, a to dle stylu a místa konání svatby. Často tedy můžete vidět ženichy pouze v košilích, kšandách, s motýlky, a to bez saka. Do kostela se ale stále hodí oblek ;-).
Družičky
Jistě víte, že na svatbách bývají často přítomné družičky. Svou původní úlohu dnes už také nenesou.
Více si o družičkách můžete přečíst v tomto článku :).
Svatební vývazky
Vývazky, dříve s myrtou, dnes v jakékoliv podobě, si připevňují svatební hosté na klopu. Tím je jasně dáno, kdo patří mezi svatebčany :). Mimo rozeznání svatebčanů mají/ měly ještě další účel, a to rozlišení svobodných a zadaných svatebčanů. Vývazky by se totiž měly připínat zadaným svatebčanům na pravou stranu a na levou těm svobodným. Tím se mohou vzájemně rozpoznat a případně seznámit :).
Korsáž
Ženich, otec ženicha a svědek mají na klopě připevněnou korsáž, tedy alternativu v podobě malé kytičky. Korsáž funguje jako odlišující prvek od ostatních svatebčanů. Vychází z květin nevěstiny kytice. Tohle propojení symbolizuje jednotu a harmonii páru. Pokud se ženich s nevěstou vidí ještě před obřadem, korsáž připíná nevěsta ženichovi, a to ve chvíli, kdy si pro ní přijde a předá jí svatební kytici. Korsáž se připíná na levou klopu saka tak, aby s ní byla vodorovná. Neměla by se vkládat do kapsičky, protože tam podle etikety patří kapesník.
Svatební kytice
Nevěsta by svou kytici měla vidět až v den svatby. Kytici přináší nevěstě ženich, pokud se vidí před obřadem. Pokud se mají poprvé spatřit až na obřadě, předává kytici tatínek nevěsty.
Po obřadě, kdykoliv během dne nevěsta hází svatební kytici mezi svobodné dívky. Kdo kytici chytí, do roka se vdá. Symbolikou je, že pro nevěstu už kytice není potřebná a předává jí dál, aby se mohla vdát další dívka.
Pokud si chcete svou kytici schovat a usušit, objednejte si u floristky házecí kytici. Bude menší, lehčí, takže jí nikoho nezraníte a Vaše kytička zůstane bez úhony. Chcete-li ušetřit pár korun, vytvořte si házecí kytici samy. Mrkněte, co v danou dobu roste, kvete a uvažte si tu svou. Může být z lučního kvítí, šeříku,… fantazii se meze nekladou.
Pokud házecí kytici nemáte objednanou a chcete věnovat svou kytici oné šťastlivkyni, doporučuji házení naplánovat ideálně až po samotném focení se svatebčany i párovém novomanželském focení. 🙂
Pokud toužíte udělat něco trochu jinak než ostatní, házení svatební kytice lze pojmout také tak trochu alternativně. Tzv. vyplétáním svatební kytice. Tato neotřelá, originální a nepříliš tradiční forma zvyku se mi moooooc líbí :). (O tom si můžete přečíst tady.)
(Krásnou květinovou výzdobu vám může zajistit Týna z našeho “láskončího” týmu, kterou možná znáte pod značkou Svět podle Kristin. První a druhá kytička u fotek svatební kytice je její krásná tvorba! <3)
Požehnání
Někde se nosí, u nás na západě je to třeba na Chodsku, že před odjezdem na obřad se kromě poděkování rodičům, vyprošuje jejich požehnání. To aby se vedlo budoucím manželům dobře a žili šťastně.
Tento akt je určen často pouze pro snoubence a jejich rodiče a odehrává se v soukromí.
Svatební věnec
V minulosti, na některých vesnicích ještě dnes mezi jeden ze svatebních standardů patřil i svatební věnec, ozdobený přírodními či umělými materiály, pentlemi, květinami. Takový věnec se umisťoval na dveře nevěstina domu. Symbolizoval slávu, čest a radost. Při zdobení se často používá břečťan – symbolizuje věrnost, přátelství, stálost a vytrvalost.
První pohled na nevěstu
Ačkoliv v dnešní době se to na každé svatbě nosí jinak, dříve se tradovalo, že šťastné manželství si lze pojistit i tím, že nevěsta zůstává ženichovi skryta do poslední chvíle. Až ten správný čas nastane, měla by nejprve vidět nevěsta ženicha, poté ženich ji.
Vyzpívání si nevěsty
Než ale ženich svojí nevěstu spatří, na Chodsku si jí musí vyzpívat!
Ženich před obřadem přijde pro nevěstu k ní domů a hledá ji. Ženy a dívky od nevěsty dělají drahoty, že v domě žádná nevěsta není. Nakonec řeknou ženichovi, že musí zazpívat, aby mu otevřely.
Ženich tedy spolu se svědkem a ostatními mládenci zpívají píseň Tluču, tluču, vodevříte.
„Tluču, tluču, vodevříte,
což pak vy mi neslyšíte?
Dáte vy my vaší dceru nebo nedáte?“
Dívky otevírají dveře a taktéž zpěvem odpovídají:
“Dáme, dáme a jak rádi,
dyť sme vám jí vychovály
a k dobrýmu jí vedly.“
Mladá svobodná dívka v ruce drží džbán s pivem, červenou pentličku a zelenou větvičku. A vítá ženichovu stranu:
„Vítám vás všechny vespolek,
jak domácí tak i přes pole.
Kdyby vás tu bylo na sta, na tisíce,
každému bych dala po kytičce.
A kdyby tu byl ten můj z nemilejších,
tomu bych dala kytičku nejpěknější.
Íčko se tě pane ženichu ptám,
co si ode mě budeš přát?
Červenou pentličku, zelenou kytičku
nebo paní nevěstičku?“
Ženich odpoví: „Všechno napořád!“
„A to se mi na tobě tuze líbí,
že si ode mě žádáš dobrý i zlý.
Já ti přeju: hodně dětí, málo peněz
a tuze zlou ženu, aby si jí musel poslouchat na vteřinu.
A íčko se vode mě napí na nevěstino zdraví”. Podává ženichovi džbán, ale ucukne. A sama se napije se slovy: „Ale napřed se musím napít já.”
Opět naznačuje podání džbánu a ucukne: „Íčko se vode mě napí na nevěstinu lásku…
Ale vono to bylo tuze dobrý, že se musím napít ještě jednou,” a napije se znovu.
„A íčko se vode mě napí na nevěstino zdraví, štěstí a lásku a dej všem okolo.“
Falešná nevěsta
Poté ženich vejde do domu nevěsty. Přijde falešná nevěsta, bába cikánka s miminem (např. převlečený kamarád), oblečená jako jeho nevěsta. Falešná nevěsta má za úkol otestovat, jak moc pevný vztah snoubenci mají. Ženich bábu musí vyplatit, aby mu dala pokoj a on dostal nevěstu, pro kterou si přišel.
– Svatební tradice a zvyky cestou na obřad, na obřadu –
Přípravy máme za sebou a můžeme tedy pokročit. Svatební tradice a zvyky samozřejmě nekončí. Pokračují v průběhu celého dne.
Cesta na/ z obřadu
Podle tradice na obřad první přijíždí ženich a poslední nevěsta. Po obřadu pak odjíždějí novomanželé společně, jako první. Dříve svatební kolonu doprovázel velký rámuse – řehtali koně a práskalo se bičem. Bylo to opět z důvodu, aby byly zahnány negativní nadpozemské síly. V dnešní době, pokud se vůbec přemisťujeme na svatbu auty, nekoná-li se celá svatba na stejném místě, a plánuje-li se utvořit kolona, tak se v ní troubí. Jde tedy spíše o přilákání pozornosti a prosba o ohleduplnost ke koloně.
Zaplacení výkupného
Občas se stává, že (svobodní) kamarádi přehradí páru cestu na obřad různými překážkami. Překážky odstraní, až když ženich za nevěstu zaplatí výkupné. V dnešní době se výkupné spíše nahrazuje splněním nějakého žertovného úkolu, který přátelé připraví.
Na Chodsku se toto zatahování chystá u obce, kde bydlí nevěsta. Když svatebčané vyjíždějí z obce, místní omladina zatarasí silnici a vybírají od svatebčanů, především od otce nevěsty a ženicha, peníze na útratu do hospody. Ženich musí nevěstu řádně vyplatit, aby mu ji dali :).
Okvětní plátky
Svatební obřad zahajuje příchod ženicha s maminkou. Následuje příchod svědků, případně druhých rodičů a družiček. Ty cestou k oltáři či slavobráně rozhazují před nevěstou okvětní plátky. Ty by měly přilákat bohyni plodnosti a páru tedy nadělit plodnost :).
Dříve se tato aktivita nosila až po obřadu, tedy při vycházení z kostela či obřadní síně, malé děti, tzv. květinové děti, každé se svým košíčkem, rozhazovaly květiny a okvětní lístky před novomanžele.
Zapálená svíčka
Při církevním obřadu je běžné, že v kostele je zapálená svíčka. Svatební svíčka by měla být jak na svatebním obřadu, tak i na hostině. V dnešní době je celkem běžné, že svíčky jsou součástí výzdoby i v případě, že se nejedná o církevní obřad. Svíčka je symbolem světla a ohně. Plamen naznačuje, jaké bude manželství. Klidný plamínek říká, že manželství bude poklidné, harmonické, mihotavý, třepetavý a prskající plamen zase předpovídá bouřlivý vztah.
Výměna snubních prstenů
Prstýnky jsou jednou z mála věcí, která Vám po svatbě zůstane a která Vám i Vaší drahé polovičce bude svatbu a Váš vztah připomínat každý den.
Tato svatební tradice se datuje už od dob středověku. Tehdejší význam byl prakticky stejný jako ten dnešní. Dříve obdarovával prstýnkem pouze muž ženu. Muži snubní prsteny začali nosit prakticky až od poloviny 20. století. A jaká je symbolika snubních prstenů? Symbolizují hned několik věcí:
- věčný kruh – kruh je nejdokonalejší tvar, který představuje nerozlučnou lásku, slib věrnosti, bez začátku a konce. Je výrazem trvalé upřímnosti a stálosti mezi partnery, symbol věčnosti, nekonečného trvání,
- otvor – otvor, kterým prostrčíte prst při navlékání, odkazuje na vstupní bránu do nového období, manželství,
- pár – snubní prsteny jsou vždy vyrobeny v páru, ke každému z nich tedy existuje právě jeden protějšek,
- závazek – samotná výměna prstenů je gestem vzájemného závazku v partnerství a odevzdání se jeden druhému,
- věrnost – snubní prsteny patří k sobe, stejně jako dva, kteří si je navzájem navlékají. Jejich srdce jsou propojena a slibují si věrnost.
- domov – kruh také symbolizuje domov. Jeho ohraničení značí bezpečí domova, ale také jistou odloučenost či uzavřenost od společenského života,
- láska – prsten symbolizuje také dar, který jeden druhému dává z lásky.
Výběr materiálu má další symboliku. Zlaté snubní prsteny většinou vybírají spíše extroverti. Slunečné osoby, které mají dar rozzářit okolí všude, kam vkročí. Stříbrné jsou pak volbou pro klidnější tipy, které nejsou zbytečně přecitlivělí a emotivní.
Slavobrána
Svatební brána/ slavobrána vždy vyzývá k tomu, aby se jí prošlo. Slouží zároveň jako ochrana a symbolicky znázorňuje přechod mezi dvěma světy, mezi světem známým a neznámým. Stejně jako věnec na nevěstiných dveřích, slavobrána se bohatě zdobí květinami, břečťanem a pentlemi a vzbuzovat veselou a radostnou náladu.
Dříve se svatební brána stavěla před něvěstiným domem, stejně tak symbolizovala vstup do nového, neznámého života a čím barevnější a zdobenější byla, tím veselejší tento vstup měl být.
Bílé holubice
Symbolem vykročení na společnou životní cestu je také vypouštění bílých holubic. Holubice mají po celý svůj život jediného partnera a možná proto se stali symbolem věčné a čisté lásky, věrnosti. Mají do manželství vnést mír, lásku, štěstí a věrnost. Směr jejich letu po vypuštění by měl napovídat, zda budou manželé kráčet bok po boku, nebo se jejich cesty rozejdou.
Svatební špalír a házení rýže
Po obřadu svatební hosté utvoří uličku, takzvaný špalír, kterým musí novomanželé společně projít.
Přitom na ně svatebčané hází rýži, okvětní plátky, konfety či foukají bubliny z bublifuků. Dříve se používala i čočka, oříšky, různá semínka, rozinky i bonbony. Tato sprška má novomanželům dopřát mnoho potomků a hojnosti. Symbolizuje tedy opět bohatství a plodnost.
Při výběru „házecího materiálu“ se ptejte, co obřadní/ svatební místo dovoluje. Spousta zámků, hradů, hotelů i penzionů zakazuje házet rýži, stejně tak umělohmotné či papírové konfety. Za mě nejvhodnější volbou jsou okvětní plátky či bublifuky. Obojí vypadá na fotkách krásně, efektivně. Rýže zůstává v účesu a může se stát, že Vám ho někdo blízký poničí při urputném tahání rýže z vlasů. Prach z rýže může zašpinit tmavý oblek. Konfety jsou neekologické, pro ptactvo jsou dokonce nebezpečím. V dnešní době dokonce prodávají speciálně upravené svatební bublifuky, které nezanechávají fleky na šatech. Zvolíte-li nejpřírodnější variantu, nemusí Vás vůbec nic stát. Jen trochu času a ochoty Vašich babiček a nejbližších. Jistě pro Vás rádi obětují část své zahrádky a lístečky vám otrhají a nasuší.
Jak bublifuky, tak okvětní plátky se pak mohou stát dobrou zábavou pro Vaše nejmenší na svatbách :).
Zatahování
Pokud máte akční kamarády, po průchodu svatebním špalírem přichází na řadu opět zatahování, v hlavní roli s novomanželi a jejich kamarády. (Většinou dochází jen k jednomu zatahování). Kamarádi drží napnutý provaz, ověšený různými věcmi, které mají souvislost s novým manželstvím, všeobecně životem novomanželů či jejich mladickou nerozvážností (květy, mašle, fotografie, vypitá lahev, oblečení, boty,…). Přehradí jím cestu novomanželům. Ženich má za úkol dostat svou milou přes překážku, splnit připravené úkoly a vykoupit se tak z hříchů svého mládí.
Stejnou symboliku má také železná koule na noze nebo nasazování chomoutu.
- Koule na noze
Kamarádi připevní ženichovi na nohu ke kotníku vězeňskou kouli, ta se uzamkne visacím zámkem. Koule má symbolizovat hříchy z mládí. Nevěsta poté dostane pilku na železo a úkol svého manžela osvobodit. Ženich se opět vykupuje a za peníze si kupuje klíč sloužící k osvobození.
- Chomout
Alternativou je koňský chomout, který ženich po obřadu dostane na krk. Chomout symbolizuje svázání manželstvím. Nevěstu pak kamarádi podarují bičem, aby bylo jasno, kdo bude v manželství vládnout.
– Zvyky na svatební hostině –
Přípitek, rozbíjení talíře a zametání střepů
Jednou z tradic, která se dodnes dochovala, a můžete jí vidět téměř na každé svatbě je rozbíjení talíře. Při příchodu z obřadu na hostinu přivítá personál pronajatého svatebního místa/ catering novomanžele a z podnosu pro ně servíruje přípitek. Poté nečekaně na zem upustí talíř. Novomanželé pomocí smetáčku a lopatky mají za úkol střepy uklidit. Podle spolupráce lze usuzovat, jak se bude novomanželům v manželství dařit. Tento zvyk v sobě snoubí několik významů. Střepy symbolizují štěstí, společný úklid zase vůli novomanželů spolupracovat a hlukem se odhánějí zlí duchové. Talíř nesmí být skleněný a novomanželé by si měli nějaký ten střípek pro štěstí schovat.
Někdy je před příchodem do restaurace personálem v rámci přípitku naservírovaná jedna sklenička s vodou a druhá se slivovicí.
Kdo se napije ze skleničky s alkoholem, bude prý v manželství vládnout.
Alternativní výklad traduje, že ten, kdo sáhne po skleničce se slivovicí, bude holdovat alkoholu.
Přenášení nevěsty přes práh
Následuje další svatební „disciplína“, a to přenášení přes práh. Dříve se přenášelo přes práh především před “zahájením” svatební noci (viz níže). Samotný akt symbolizuje začátek nového společného života v domácnosti a manželství. Ženich se tímto způsobem snaží vyzrát na zlé duchy, číhajícími pod prahem. Ti si tak nevšimnou, že ženich nevěstu přinesl a druhý den ráno, když už je nevěsta součástí domácnosti, už jí nechtějí uškodit.
Dnes se tento zvyk dokonce praktikuje i mimo svatby, např. při koupi nového bytu nebo domu.
Svatební přípitek
Svatební hostina bývá odstartována svatebním přípitkem, který podle tradice má pronést otec nevěsty. Někdy pronáší i otec ženicha či některý ze svědků.
Často následuje poděkování rodičům, které pronáší většinou ženich. Děkuje se za výchovu, podporu, lásku, pomoc,…
Polévka z jednoho talíře
Když novomanželé usednou ke svatebnímu stolu, čeká je tradiční test budoucí manželské spolupráce a péče. Personál novomanželům uváže kolem krku velkým svatební bryndák a novomanžele čeká společná konzumace polévky z jednoho talíře, jednou společnou, často děravou, lžící. Jídlo z jednoho talíře symbolizuje společný život, kdy je vše zapotřebí sdílet a dělit rovným dílem.
Rozkrojení svatebního dortu
Krájení dortu je jednou z nejstarších tradic a je dodržovaná dodnes. Dort symbolizuje plodnost a společné zakrojení pak souhru ve společném životě, vzájemnou spolupráci, pomoc a také dělení se. Dle zvyků v manželství velí ten z novomanželů, který drží nůž. V některých rodinách se traduje, že nůž by měla držet nevěsta a ženich by jí měl zakrývat dlaň na znak opory.
Traduje se, že první kousek musí ochutnat nevěsta a poté ženich, aby manželství vydrželo. Další kousky by měla nevěsta předat mamince ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Dále svědkům a teprve poté ostatním svatebčanům.
Žádný ze svatebčanů by neměl dort odmítnout, jinak to jemu, ale i novomanželům přinese smůlu.
Aby neměla nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství, neměla by péct ani jinak pomáhat s pečením svatebních koláčů, dortu, ani cukroví.
Které družičce se ukrojený kousek ze svatebního dortu na talířku převrátí, do roka se vdá anebo zůstane sedm let neprovdána.
Další tradicí, spojenou se svatebním dortem je uchování jedné porce, aby svazek vydržel. Novomanželé si kousek (nebo celé vrchní patro svého dortu) zmrazí a sní si ho společně při prvním výročí.
První novomanželský tanec
První tanec na svatbě musí být vždy věnován novomanželům. Dříve byl klasickým tancem valčík, v dnešní době si písničku vybírají sami snoubenci. Běžně svatebčané okolo nevěsty a ženicha při tanci vytvoří kruh.
Další tanec/ tance jsou věnované rodičům. Tedy ženich by měl protočit svou maminku a tchýni a nevěsta oba dva tatínky. V některých krajích se drží tradice a nevěsta si musí alespoň na pár taktů zatančit se všemi přítomnými muži.
Postupně se přidávají i ostatní svatebčané.
Vybírání do střevíčku
Některé tradice mají za účel vybrat na svatbě peníze a přispět tak do rodinného rozpočtu novomanželů, a tím je podpořit.
Muži mohou přispět do střevíčku za krátký tanec s nevěstou (je možné udělat obdobně i s ženichem). Vybírat můžete do starého škrpálu na nové střevíčky, stejně tak lze použít například malý dětský kočárek, zavinovačku nebo kolébku a vybírat příspěvek na jiné účely. Další variantou je dražba podvazku (viz výše).
Tyto zvyky mají kořeny v dobách minulých, kdy oba snoubenci žili odděleně až do svatby a teprve po sňatku se sestěhovali k sobě a zařizovali si společnou domácnost. Dnes má většina párů svou bytovou otázku vyřešenou dávno před svatbou, ale získané peníze z těchto tradic či svatebních darů mohou použít na zaplacení svatebních účtů, svatební cesty apod.
Na Chodsku je to tak, že si ženich opět, už potřetí, musí při dražení střevíčku vyplatit svou nevěstu. Musí dát poslední a největší částku, aby mu nakonec nevěstu neodvedl ten, kdo do střevíčku přihodil před ním.
Čepení nevěsty
Konec svatebního veselí býval spjat s tzv. čepením nevěsty. Podoba této tradice je proměnlivá, úzce spjatá s konkrétním místem, kde se svatba odehrává, případně odkud manželé pocházejí. Čepení nevěsty symbolizuje proměnu dívky v ženu, případně chlapce v muže. Svobodné dívky přicházejí k nevěstě a za doprovodu krajových písní jí sejmou závoj a vdané ženy jí pak nasadí čepec nebo šátek. Ženichovi je zase nasazen klobouk.
Svatební noc
Tradice určená samozřejmě pouze do soukromí novomanželů. Dříve znamenala především předání nevěstiny nevinnosti do ženichových rukou a byla strašákem nevěst i ženichů.
Samotná noc začínala přenesením nevěsty přes práh, údajně proto, aby se tímto zmátli domácí duchové, kteří by nevěstu, jakožto cizince, vyhnali.
Samotný děj svatební noci pak vychází z křesťanství, pro které teprve první oddání se sobě navzájem, dělá manželství právoplatným.
Obvyklé byly svatební košile, aby při aktu nebylo vidět nahá těla, nebo probíhala ranní kontrola prostěradla, zda vše proběhlo tak, jak má. Časy se ale mění a doba pokročila, nyní se na svatební noc snoubenci těší, pokud se tedy vůbec pod vlivem oslav noci „dožijí“ (co si budeme povídat :D).
– Další pověry spojené se svatbou –
Pověry spojené s ročním obdobím/ počasím
Jedno staré přísloví, z května dělá pro svatbu nepřátelský měsíc, praví „Svatba v máji, nevěsta na máry“. Vycházelo ze skutečnosti, že ženy provdané v květnu záhy po svatbě otěhotněly, v únoru porodily a vzhledem ke krutým zimám a slabým zásobám ve spíži častokrát v šestinedělí ony nebo miminko zemřely.
Další legendy o svatebním dni tvrdí, že pokud je:
- slunečno, jasno – stejně jasné, radostné a harmonické bude vaše manželství,
- prší, možná zmoknete, ale prší vám štěstí,
- zataženo, bouřka a oblohu protínají blesky, očekávejte bouřky (hádky) i v manželství,
- sněžit, můžete se těšit na bohatství a požehnání,
- vítr = větroplašství
Další svatební tradice, pověry a zvyky
Mezi další svatební tradice, zvyky a pověry, které jste možná nikdy neslyšely patří třeba tyto:
- Schovaná (stříbrná) mince v (levé) botě nevěsty přinese snoubencům bohatství, hojnost v nové domácnosti. Nevěsta by měla mít minci ve střevíčku alespoň po čas obřadu :).
- Aby láska vydržela, schová si nevěsta do boty ještě čtyřlístek nebo jetel.
- Čáp na komíně symbolizuje plodnost.
- Kdo vykročí od oltáře pravou nohou, bude ve vztahu dominovat a bude vládnout domácnosti.
- V Estonsku po svatbě sázejí stromy – péče o strom symbolizuje spolupráci a péči o vztah. V ČR se to běžně dělá až s příchodem potomka 🙂
- Především na Moravě se drží další tradice, a to že s narozením dcery zakopají slivovici a vykopá se a otevře se až v den její svatby :).
- Na Chodsku je zvykem, že den před svatbou jde družička k ženichovi a nese mu chodský koláč (někdy ho peče nevěsta), tzv. koláč “vandrovník” – velký chodský svatební koláč, větší než normální koláče – cca 50cm,
v některých obcích je speciálně zdobený krémem, cukrovými ozdobami, čokoládovými penízky a uprostřed je kytka. Do toho koláče se ženichovi schová/ zapeče pantoflíček a on vezme špejli a a třikrát zapíchne do koláče. Pokud trefí pantoflíček, říká se, že nebude “podpantoflák”. V některých vesnicích se do koláče zapékaly dva dráty křížem a ženich při krájení nesměl trefit drát. V jiných vesnicích si zase ženich bere jako první kousek koláče, a pokud pantoflíček najde, znamená to, že bude pod pantoflem :). Verze této tradice a výklady se tedy různí.
- pití piva ze džbánu na přivítanou, rozbíjení džbánu – stejně jako rozbíjení talíře je pro štěstí,
- v některých chodských vesnicích ženich na přivítání u nevěsty doma dostane chleba a má ukrojit krajíc a říká: “Hukrojím dokola, aby se zašklebíla.” To aby byla nevěsta veselá.
- další tradicí, jejíž součástí je bochník chleba, je tzv. trhání chleba – novomanželé se přetahují a trhají bochník, přičemž ten, který utrhne větší kus, bude mít v manželství převahu.
- na Chodsku je zvykem v průvodu, kdy si ženich z celou svou rodinou jde pro nevěstu do jejího domu, zpívat – lidi byly pořád dřeli na poli a taková svatba byla obrovská a šťastná událost, proto zpívali, výskali a slavili. Výběr písniček se v různých vesnicích liší. V Postřekově mají například tento repertoár: Náš kohoutek kokyrýhá, Muziky už táhnou ke dvoru, Postřekovská chasa, Postřekovskyj kostelíček, Postřekovský chlapci sou, Postřekovská vomladina, Paní mámo oženim se, Hop hej šimlíčku….
(Na ukázku chodské svatby z roku 1981 můžete mrknout sem.)
- únos nevěsty – parta kamarádů v nestřeženém okamžiku unese nevěstu a odjede s ní do blízké restaurace/ hospody. Ženich ji musí nejprve najít a pak následně vykoupit zpět (výkupné je většinou ve formě úhrady útraty jeho kamarádů). Tento svatební zvyk slouží především k pobavení kamarádů. Neboť pro přítomné svatebčany, kteří dorazili na oslavu právě kvůli novomanželům a kteří zůstanou najednou sami, je to nemilým zásahem do svatebního dne.
V minulosti byly svatební tradice a zvyky dodržovány k zajištění lásky, štěstí, hojnosti, plodnosti nebo měly ochránit před působením zlých sil a duchů.
Dnes, ať už jste pověrčivý nebo chcete některé tradice zařadit do programu své svatby jen pro zábavu, nenechte se vším pohltit a zvažte, co vše zařadit a nezařadit. Zvažte možnosti místa svatby, plánovaný program, vhodnost i načasování jednotlivých tradic. Poraďte se s profíky (koordinátorkami, fotografem,…).
Pokud na své svatbě nechcete žádné tradice, nedělejte je!
Každopádně vše je jen na Vás, nenechte se nikým do ničeho nutit.
Je to jen a jen Vaše svatba a Vy si určujete, jaký Váš den bude.
♥♥♥